Yetti dnešního HR
Tento článek skutečně pojednává o HR, ovšem dovolte mi začít jej citátem ze zdánlivě jiného oboru. Týká se definice maniodepresivní psychózy:
„Maniodepresivní psychóza je závažné duševní onemocnění, které se projevuje výraznými výkyvy nálad – v období mánie povznesenou náladou, zvýšeným sebevědomím, impulsivním jednáním a dalšími symptomy a v období deprese naopak celkovým útlumem, pocity smutku či bezvýznamnosti.“
Jsem firma a hledám kandidáta
Přenesme se nyní do prostředí trhu práce, konkrétně do sféry hledání kandidátů a výběrového řízení. Představte si, že jste firma, která hledá do svého týmu nového kolegu. Patrně nevezmete každého, kdo půjde zrovna okolo, takže budete mít na kandidáta požadavky. Ty pak začnete s manažerem nebo týmem dávat dohromady. Co by měl takový člověk umět? Přeci mít praxi na pozici! Jo a vysokou školu, bez té se to nedá. A též umět německy, to je důležité. Bude v práci využívat angličtinu? Sice ne, ale to nevadí, musí ji mít plynulou, co kdyby náhodou! A skoro jsme zapomněli na onen speciální SW, který tu máme, i v něm se musí vyznat. Osobnostně rozhodně nekonfliktní sympaťák, aby se snesl s každým...
A teď v kůži konzultanta
Převtělili jste se a nyní sedíte v židli konzultanta personální agentury a máte „v ruce“ kandidáta na danou pozici. Perfektní, má požadované zkušenosti! No, ty cizí jazyky nic moc, ale však se z toho nějak vykroutí. Sympaťák? Hm, možná, i když těch pár nevhodných poznámek si mohl odpustit...
Následuje představení kandidáta zaměstnavateli:
Konzultant: „Mám pro Vás super kandidáta! Přesně toho, koho hledáte! Umí....“
Zaměstnavatel: „Ale jak to, že je to další, co nesplňuje.... Pošlete mi nějakého dalšího...“
Že tu něco nesedí? Bingo! Konzultant/náborář vidí „svého kandidáta“ jako nejlepšího na trhu, toho, který je skvělý až běda. Zatímco zaměstnavatel je zklamán tím, že se jedná o dalšího uchazeče, který není „to pravé ořechové“.
V takovém případě lze pohled náboráře vnímat jako projev mánie. Prostě „někoho má“, tak je nadšen. Zatímco zaměstnavatel dostává depresi z toho, „kde jsou konečně ti pořádní kandidáti?“ Přičemž platí, že ani jedno z toho není ku zdraví výběrového řízení prospěšné.
Tu o Yettim znáte?
Co tím vším chci říct? Že kromě kvalitního vyjasnění si představ o pozici/kandidátovi na začátku výběrového řízení je více než vhodné (na obou stranách) opustit představy o jakémsi zhmotněném ideálu. O někom, kdo vše splňuje a v ničem není slabší. O tom nejlepším z nejlepších a nejbezvadnějším z bezvadných.
Zkrátka:
Ideální kandidát je jako Yetti. Všichni o něm mluví, ale nikdo ho nikdy neviděl.

Autor: Luděk Kantor
Luděk je původně vystudovaný strojař. Posléze prošel univerzitním vzděláním humanitního zaměření. Při pohovorech s technicky zaměřenými kandidáty často zavzpomíná na své předchozí působení v automotive a strojírenství. A co dělá ve volném čase? Vyhledává dobrodružství v přírodě, sleduje NHL a staví LEGO.