Práce budoucnosti aneb kde budete utrácet?

 

Práce budoucnosti aneb kde budete utrácet?Práce budoucnosti aneb kde budete utrácet?

Mýlit se je lidské, milý Watsone!

Kdo zná román Ocelové město od Julese Verna ví, s jakým údělem se v knize musel popasovat. Vykresloval v knize zbraň budoucnosti. A co bylo výsledkem jeho fantazie? Onu futuristickou zbraň popsal jako gigantické dělo. Zkrátka znásobil to, co v dané době znal (román vznikl v roce 1879). 

Když se díváme do budoucnosti trhu práce, tak často narážíme na tento „Vernův zbraňový paradox“. 

Velmi těžko se odhaduje, jaké profese zaniknou, které vzniknou a jaké to bude mít společenské dopady. Spíše to vypadá, že vycházíme z toho, co známe nyní. 

I velké osobnosti se v predikcích mýlili a mýlí. Třeba Thomas Watson, šéf ikonického IBM v roce 1947 tvrdil, že světu budou stačit 4 počítače. Nebo takový Steve Ballmer, výkonný šéf Microsoftu. V roce 2006, těsně před uvedením prvního iPhonu na trh tvrdil, že iPhone je k ničemu. Kolosální chyba, vezmete-li v úvahu, že dnes existuje přes 6 mil. mobilních aplikací, které musel někdo naprogramovat, designovat, prodat... To jsou objemy, na které je navázáno miliony pracovních míst, o kterých neměl ještě před 15 lety nikdo ani tušení. 

V odhadu počtu počítačů byl podstatně přesnější Bill Gates. Jeho myšlenka „počítač do každé domácnosti“ (z roku 1975!) se vyplnila dokonale. Počítač je skutečně v každé domácnosti, dokonce v každém autě, lednici, telefonu... a kolik milionů pracovních míst se tím vytvořilo!

Tak to vidíte. Nikdy přesně nevíte, která předpověď je totálně „crazy“ a která se naopak vyplní.


Prediktivní guláš

Je tedy otázka, jak přistoupit k předpovědím, kam se bude trh práce posouvat. Jak jsme viděli, přesně to definovat je obtížné. Ale proč se o to nepokusit, že?


Můžeme zkombinovat znalosti historie, tvrdá data a do toho přidat špetku fantazie. Z toho nám vyjde jakýsi mix. Dalo by se říct „guláš“. Z něj lze vidět trendy. V těch základních vidíme, že stroje nejprve nahradily naše svaly. Pak náš mozek. Teď se zdá, že možná začnou nahrazovat i další schopnosti, donedávna vyhrazené lidem - emoce, intuici či soucit. Kdo má tedy fantazii dostatečně bujnou, tak si dokáže tyhle trendy protáhnout do budoucnosti. 


Za 100 let na 3% 

Krásně je to vidět na radikální proměně „ekonomiky našich babiček“. Víte, kolik % HDP v ČR připadá na naše uživení? Pouhá 3%. Ta 3% reprezentují podíl zemědělství na HDP. Jinými slovy, pár procent nám stačí na to, abychom neumřeli hlady. Ještě 100 let zpátky by to bylo zcela nemyslitelné. Dnes je ve vyspělých zemích naprostá většina HDP tvořena z něčeho jiného než je zemědělství. 

To jsou „makro čísla“, ale co „obyčejní lidé“? U těch je rozdíl nejvíce vidět. Ještě v éře našich babiček byla práce úmorná, fyzicky namáhavá i životu nebezpečná. A kdyby se na nás tehdejší lidé dívali dnes, tak si stěží pomyslí, že pracujeme. Spíš to vypadá, že v práci „nepracujeme“ (sedíme celý den u stolu, ve vyhřátých kancelářích, ťukáme do PC, telefonujeme=bavíme se...). Nesnižuji tím vůbec hodnotu naší nynější práce, jen tvrdím, že charakter pracovní činnosti se za poslední dekády dramaticky změnil. 

A s tím souvisí zánik mnoha profesí. Můj pradědeček byl ještě v 50. letech kolářem. To je de facto dnes již neexistující profese. Jiný příbuzný prodavačem v konzumu. Ehm, kolik let již chodíte k samoobslužným pokladnám? V Singapuru jsem jel samořiditelným metrem bez řidiče, Google testuje samořiditelné vozy... Je to začátek konce řidičů-lidí? A tak by se dalo pokračovat. 


Rychle a zběsile

Můžete namítnout, že profese vznikaly a zanikaly vždy. A budete mít pravdu. Klíčové je vnímat rychlost, s jakou se to dnes děje. Při troše zjednodušení lze říct, že bude potřeba mnohem rychleji a efektivněji než kdy dříve přeškolit řidiče náklaďáku na programátora nebo pečovatele v sociálních službách. Trh práce bude silně ovlivňovat demografická křivka i nehmatatelné věci jako prestiž (např.: jaká je dnes prestiž pečovatelek a jejich ohodnocení?). Je možné, že se ve společnosti objeví skupiny obyvatel, kteří se dostanou na okraj zájmu (společenského i ekonomického) tím, že se nedokážou transformovat do nové role. 

Díky změnám nové pozice přirozeně i vzniknou. Zdá se mně však pravděpodobné, že nás čeká v budoucnu široká společenská debata nad tím, jakou roli v ekonomice člověk hraje a co je to práce. Takový myšlenkový domácí úkol. Vyjasnit si základní pojmy, a to v pojetí „čas vs. práce“. 

Jinými slovy – budeme tolik času trávit v zaměstnání? Jak tvrdě budeme muset v budoucnu pracovat? Co nás bude živit? 

Zní to jako abstraktní otázka, má ale reálné kořeny. Viz „ekonomika našich babiček“ - kolik hodin denně naše babičky pracovaly? Měly volné víkendy a 5 týdnů placené dovolené?


Člověče, vzdělávej se!

Bez ohledu na konkrétní obory se mi zdá, že obecně má perspektivu neustávající celoživotní vzdělávání. Počítejme s tím, že co děláme teď nemusí za 10 let platit. Mějme oči a mysl otevřené, uši nastražené. Protože schopnost vzdělávat se, být flexibilní a otevřený proměnám vnějšího světa – to budou kompetence, které z nás udělají na trhu práce úspěšného zaměstnance, podnikatele či inovátora. Díky tomu máme šanci být člověkem, který se v globálním, zplošťujícím se světě rozhodně neztratí. 


Kde budete utrácet?

Na závěr si můžeme zatipovat a vypsat, které obory mají perspektivu (a dokonce k nim přiřadit argumenty, které následně budou podrobeny v diskuzi protiargumenty, které je třeba totálně rozmetají, což je v pořádku). Takže, co třeba:

  • urbanismus (silný globální trend stěhování do měst, vylidňování venkova)
  • cestovní ruch a služby obecně (levná a rychlá doprava po světě, lidé mají globálně více peněz na poznávání)
  • IT (potřeba machine learning, zpracování big data)
  • sociální služby (západní svět stárne)
  • obecně trávení volného času, např. vývoj PC her a virtuální realita (máme více peněz a více času – kde je utratíme?)
  • biotechnologie/efektivní zemědělství (počet obyvatel planety poroste z dnešních 7,5 miliard na 10 miliard v roce 2050, uživit všechny bude znamenat nutný obrovský krok v tomto oboru)

Ve zkratce řečeno: budeme mít více prostředků a podstatně více času. Času, který je nyní alokován práci. Tyto prostředky (peníze, zdraví, pohodlí...) budeme chtít společně s časem někde "utratit" (ponechávám stranou, jak smysluplné utrácení to bude, ale člověk jako bytost nevydrží sedět a nic nedělat). Začněte tedy promýšlet, kde to bude. Zní to bláznivě? Možná, že to tak opravdu bude.

Anebo někdo za pár let řekne, jak jsem se zcela mýlil. Stejně jako tehdy Watson! 

Autor Luděk Kantor

Autor: Luděk Kantor

Luděk je původně vystudovaný strojař. Posléze prošel univerzitním vzděláním humanitního zaměření. Při pohovorech s technicky zaměřenými kandidáty často zavzpomíná na své předchozí působení v automotive a strojírenství. A co dělá ve volném čase? Vyhledává dobrodružství v přírodě, sleduje NHL a staví LEGO.


Komentáře

Chcete být v obraze?

Buďte první, kdo se dozví o tom, co se na Plzeňsku děje.


Souhlasím s podmínkami použití

Nemáme rádi spamy. Uděláme vše proto,
aby náš obsah byl pro vás zajímavý.