O ztraceném firemním klubismu

Shane Doan byl hráčem kanadsko-americké hokejové NHL. Za 19 let práce pro jeden klub byl v uctivém ceremoniálu vyvěšen jeho dres pod strop hokejové haly. Hold mu vzdala plná hala fanoušků, bývalý spoluhráči i vedení klubu Arizona Coyotes. 

O ztraceném firemním klubismu

Vyjímeční hráči, kteří dýchají pro klub, odehrají během let bezpočet utkání, reprezentující tým ne jen na hřišti, ale i mimo něj si zaslouží úctu. A úctu lze projevit jak během aktivních let, tak i po konci kariéry. Ve sportovním světě se to děje. Doan byl výjimečný tím, že odehrál celou svou profesionální kariéru v jednom týmu (byť se tým přestěhoval v průběhu let do jiného města). Je to asi jako kdybyste jakožto absolventi nastoupili do firmy a do penze odešli ve stejném dresu.

Můžete namítnout, že tohle se přeci děje – odehraju celou kariéru v jednom týmu, tak mě ocení. Jenže tím to třeba ve zmíněné NHL nekončí. Podobné pocty se dostává i hráčům, kteří působili během kariéry i v několika různých klubech! Jen si to představte. Pracujete jako manažer ve firmě A, po 6 letech přestoupíte do firmy B, odkud přejdete na závěr kariéry do firmy C. A hle! Oni Vás i po letech ve firmě A ocení a budou dávat za příklad! I přesto, že jste pak pracovali x-let jinde, dokonce pro přímou konkurenci!

Té myšlence se nedá ubránit - jsou firmy/zaměstnavatelé také něco jak klub? Vidím mnoho podobností. Jak sportovní kluby, tak i firmy mají svého „ducha“ - jsou postaveny na lidech, firemní kultuře, vztazích se zákazníky, na odhodlání produkovat co nejlepší produkt nebo službu... Dokonce mají svou mytologii, ve které a kterou žijí. 

Kromě podobností jsou ale i velké rozdíly. 

Která firma by byla schopna významně ocenit svého “hráče” za tolik let ve svých řadách? Nebo když ne za odsloužené roky, tak za jeho konkrétní přínos? A ne v okamžiku, kdy ještě za tým hraje. Až po odchodu! Vnímáte ten rozdíl? Která firma by do toho odvážně šla?

Neznám upřímně mnoho z těch, kde by se chlubili bývalými kolegy či zaměstnanci, kteří odešli. Možná je to škoda. Protože i takoví mohli mít zásadní přínos a mohli výrazně vyčnívat. Každá firma, stejně jako sportovní klub, má svou historii. Historii, která je mnohdy vytlačována mimo paměť nebo dokonce úmyslně vymazána. Přitom odvaha hlásit se k historii, byť ne vždy třeba úplně růžové, je znakem odvahy a respektu k druhým i k sobě samým. Je to součást firemní mytologie, kolektivní vědomí, “klubismus”. Klubismus, který dnes ve firmách chybí a je to škoda. 

Autor: Luděk Kantor

Luděk je původně vystudovaný strojař. Posléze prošel univerzitním vzděláním humanitního zaměření. Při pohovorech s technicky zaměřenými kandidáty často zavzpomíná na své předchozí působení v automotive a strojírenství. A co dělá ve volném čase? Vyhledává dobrodružství v přírodě, sleduje NHL a staví LEGO.