Fetiš moderní doby

Pozorovat okolí a všímat si detailů je moje. Jsem na to vysazenej, přiznávám. Kolikrát člověk spatří zajímavé věci. Často ty obyčejné, všední, fádní, zdánlivě nezajímavé. Ty, které normálně přehlížíme buď záměrně nebo je naše mysl nevědomky filtruje. 

Fetiš moderní doby

Došlo mně to až nedávno. Málokdo stojí/sedí a čeká jen tak. Jak to myslím? Představte si čekání na autobus, ve frontě u pokladny, před divadlem, u zaměstnavatele před pohovorem, u lékaře, v kavárně, na poště... Nemáme to rádi, zdržuje nás to, považujeme to za neproduktivní čas, kdy se nic neděje, případně je čekání chvílí pro nervozitu, jde-li o něco důležitého. 

Čekání je prostor, který v poslední době hodně zaplnily chytré telefony. Všimněte si, kolik lidí při čekání bere do ruky telefon a jaksi utíká do digitálního světa (ano, i já!). Skoro to vypadá, že je to věcí tak přirozenou a automatickou, že o tom ani nepřemýšlíme. Jsou takové chvíle většinově využívány pro práci? Nevěřím tomu. Tak pro zábavu? To možná ano. A ještě spíše pro chvíli bezcílného bloudění a ukojení tendence odejít kamsi jinam a „nebýt“. Nebýt vidět (nejsem tu, nebavte se se mnou), nedívat se okolo (to je přece divné, ne?) či jen vypadat zaneprázdněně (sledujte, time-management mám v malíku). Jako kdyby onen smartphone měl magickou schopnost člověka uklidnit. Fetiš moderní doby. Možná na tom něco bude. Třeba Apple uvádí, že jeho uživatelé berou do ruky přístroj v průměru 80x denně.

Takže jen tak stát či sedět, se stoickým klidem himalájských mnichů a čekat. Zdá se to být lehké. Přitom tak těžké to je! Nevěříte? Jen si to zkuste ;-) 

Autor: Luděk Kantor

Luděk je původně vystudovaný strojař. Posléze prošel univerzitním vzděláním humanitního zaměření. Při pohovorech s technicky zaměřenými kandidáty často zavzpomíná na své předchozí působení v automotive a strojírenství. A co dělá ve volném čase? Vyhledává dobrodružství v přírodě, sleduje NHL a staví LEGO.