Čeká na vás v práci šelma?

Čeká na vás v práci šelma?

Těšíte se? Dnes první den v nové práci. Obava a zvědavost zároveň? Nebo nadšení z nového impulsu, role a firmy? Každý to má jinak. Díky bohu, jinak by recruitment byl o ničem. Bylo by to pouze o vaší identifikaci mezi dalšími lidmi, zjištění základních představ a rychlém přeposlání životopisu do firmy. Aby nám náhodou neunikla nějaká fakturace. Aby konkurence nebyla rychlejší...

Když si to sedne jako...

Nadchne mi situace, kdy se potkám s kandidátem a po rozhovoru vím, že ta role mu fakt sedí. Jak to zjistím? Hlavně potřebuji vědět, CO ten člověk hledá. Jaké jsou jeho POTŘEBY z hlediska kariéry, seberealizace a podobně. Už dlouho nejedu podle zajetého scénáře, kdy bych si "odškrtával" jednotlivé body.

Jaká je vaše představa o mzdě? Kdy můžete nastoupit? Kam jste ochotný dojíždět?

Samozřejmě se i na tyto otázky ptám, protože je to pro naši práci důležité. Jsou to faktory, na základě kterých dokážu kandidátovi představit relevantní pozice. Stejně klíčové jsou pro mě také okolnosti - jaký typ šéfa kandidátovi v minulosti nejvíce seděl, jaký typ spolupráce spolu měli nastavený, atd. Často je to do velké míry improvizace a to mi baví. Každý je jiný a dle toho k tomu přistupuji.

Zdá se mi, že za poslední dva roky jsem udělal pokrok v určitém "naladění se" na kandidáta. Dokážu poměrně dobře odhadnout, co mu bude vyhovovat, v jakém prostředí  bude excelovat a hlavně - co ho bude bavit. Není to tak samozřejmě vždy, ale alespoň mám co zlepšovat :-)

Jak to ale napasovat na druhou stranu trhu?

Otázky "na tělo"

Občas se fakt divím, jak někdo z druhého konce republiky dokáže pracovat na pozicích v Plzni (bez osobního setkání s klientem či kandidátem). Jak pak může "nasát" atmosféru, která u firmy existuje? Jak to pak dovede představit kandidátovi? Nijak. Nebo prostě tak, že vaří z vody..

Oblastí, kterých se u klientů při nabírání pozice dotýkáme, je mnoho. Něco je (nebo by měl být) běžný standard. Mě se osvědčilo kromě informací o náplni práce a představě klienta jít více do hloubky. Jen tak pro inspiraci:

• okolnosti vzniku pozice - proč to klient neřeší interním posunem, co je k tomu vede, jak dlouho již hledají
• nadřízený - většinou se potkávám přímo s ním, zkrátka potřebuji vědět, pro koho hledám
• tým - jaká je situace v týmu, složení, způsob spolupráce a sdílení informací
• zákazníci - jak jsou nároční, co očekávají
• zaškolení/předání - jak vše bude probíhat? Bude to hození do vody nebo postupné předání od někoho, kdo bude i nadále ve firmě?
• očekávání - řešíme představu od prvních měsíců až do 1 roku

To jsou některé z věcí, které to posouvají dál. Díky tomu je možné najít opravdu vhodného člověka, který si sedne s týmem, firmou i pozicí.

Okamžitá zpětná vazba

Zkuste si představit následující situaci z pohledu kandidáta. Bavíme se spolu o tom co chcete, jak by měla vypadat firma, jaký způsob řízení vám vyhovuje. A já vám pak otevřeně řeknu, že pozice, kvůli které jsme se sešli, není pro vás to pravé. Chvíli o tom diskutujeme, probíráme důvody, proč si to myslím. V 90% se trefím a domluvíme se, že najdeme něco vhodnějšího.

Často jsou lidé překvapeni (věřím, že mile). Nikam je totiž netlačím. Neříkám: "Tak se tam jděte aspoň podívat", abych si zvýšil počet prvních pohovorů kandidátů u klientů (jedno z klíčových kritérií v naší branži). To je "luxus", který si jako samostatní lokální recruiteři můžeme dopřát.

"A co firma, která za naši službu platí? Naším cílem je přeci jim najít člověka?", reagoval mi na tohle před časem kolega z branže... Když ale víte, že to tomu člověku dlouhodobě nesedne, tak tím chráníte jak kandidáta, tak klienta. A to je taky služba.

Vím, do čeho jdu?

Stále víc se při nabírání pozice u nových klientů na tohle ptám. Chci totiž vědět, kam představuji lidi, kteří se po čase rozhodli pro kariérní změnu. Změna práce je něco jako výběr životního partnera, koupě domu, řešení hypotéky, apod.

Proto bychom měli vědět, do čeho jdeme. A úlohou recruitera by mělo být zjistit co nejvíce informací, které předá kandidátovi. Aby se pak první den v práci nedivil, že na něj čeká šelma...

Autor: Ondřej Hajský

Ondřeje nejvíce nadchne to, když se vzájemně potkají představy kandidáta i zaměstnavatele. Na recruitmentu ho baví, že se může dostat u firem "pod pokličku". Pozná pak, komu dané prostředí nejvíce sedne. A mít možnost vidět, jak se některé produkty na Plzeňsku vyvíjí a vyrábějí? Co všechno za tím stojí? Prostě pecka!