3 příběhy, které dávají smysl

Jaký smysl bychom měli hledat v oblasti recruitmentu? Vždyť na trhu často převládá názor, že Recruiter/Headhunter dělá svou práci hlavně kvůli penězům. Samozřejmě, všichni vykonáváme primárně činnosti, za které nám někdo platí (zaměstnavatel, klienti, zákazníci). Skvělé je, když děláte navíc to, co Vás baví a naplňuje.

3 příběhy, které dávají smysl

S Luďkem Kantorem už budeme mít "odkroucený" za chvíli rok, kdy jsme spustili iRecruit. Šli jsme do toho s tím, že chceme klást váhu na službu kandidátům, kteří se zajímají o příležitosti. Především jde o transparentnost celého procesu - to, že člověk na druhé straně ví, na čem je. V jakém stádiu je výběrové řízení. Jaké jsou jeho šance uspět. Pokud na setkání s kandidátem z objektivních důvodů usoudíme, že pozice není pro kandidáta nejlepší volbou, otevřeně to diskutujeme. Často se domluvíme, že počkáme na lepší možnosti. Nikdy kandidáta do pozice netlačíme za každou cenu - to je ve finále ta nejlepší strategie pro všechny - kandidáta (vhodnější pozice prostě přijde), klienta (snížení míry odchodů zaměstnanců) a také nás (díky vysoké úrovni služeb se na nás obrací další kandidáti i klienti).

Takové WIN - WIN - WIN :-)

Rád bych se podělil o tři krátké příběhy, které vnímám jako odměnu za způsob naší práce. Snad budou pro některé kolegy inspirací, že to jde i jinak.

1. Změna oboru

Na jaře jsem byl v kontaktu s kandidátem z kvality, který toužil po změně oboru. Jeho cílem byl nákup, pro který měl opravdu silné osobnostní předpoklady. V takové situaci je pro recruitera složitější být kandidátovi přínosem, protože klienti si většinou představují "hotové" lidi s praxí v konkrétní oblasti. Byl na pohovoru u klienta, kde se osobnostně velice líbil. Nicméně ta chybějící praxe byla v té chvíli opravdu překážkou.

V průběhu našeho jednání mi doporučil svou známou, která si osobnostně výborně "sedla" s dalším mým klientem a rychle se domluvili na spolupráci. Sám kandidát nakonec nastoupil do jedné firmy na přímo bez mého přičinění. Byl jsem za něj rád, protože učinil první klíčový krok k další kariéře v jiném segmentu.

Po 2 měsících se mi ozval, že firemní kultura a prostředí je rozdílné od jeho očekávání a rád by udělal změnu. Protože jsem v tu dobu neměl otevřenou vhodnou pozici, udělal jsem pro něj rešerši trhu. Probrali jsme pozice, které v tu chvíli byly na trhu a vybrali tu nejzajímavější. Nedávno tam nastoupil a dle dosavadních informací by to mělo být ono - firma zdravá, kolektiv fajn a pořádná příležitost k rozvoji.

2. Absolvent

Už nějakou dobu se přes LinkedIN propojuji se širokým okruhem lidí z Plzeňska. Všem pak dávám vědět, kde mohu být přínosem, co ode mě mohou očekávat. Před časem mne na základě toho kontaktovala jedna slečna, zda bych nevěděl o něčem pro jejího přítele, který končí vysokou školu. Byť na hledání absolventů nejsme přímo zaměřeni (viz výše zmíněná požadovaná praxe ze strany klientů), s kandidátem jsem se setkal a probrali jsme jednoho mého klienta z oboru, který studoval. Následně proběhlo pár setkání a kandidát již u klienta působí.

3. Klient z Moravy

Jednoho dne mně volala firma z Moravy - prý na mě dostali doporučení, že jsem schopný jim najít dobrého člověka, který by obchodně zastřešil region západních Čech. Překvapilo mě to, protože se primárně pohybujeme na Plzeňsku, a dumal jsem, odkud vítr vane. Nový klient byl tajemný a až po čase jsem se dozvěděl, že doporučení nepřišlo od jiného klienta, ale od kandidátky. Skvělé profesionálky, které jsem pomohl ke změně v její kariéře a hlavně firemního prostředí.

Třešničkou na dortu bylo ještě obsazení samotné pozice výborným člověkem, který měl zkušenosti s obchodem, ale mimo svůj zájem a vzdělání. U nového klienta z Moravy se to zkrátka všechno potkalo.

Věřím, že tyto příklady ukazují, že má smysl se nad naší branží zamyslet. Že není vše o číslech, výkonu a tlaku na rychlé obsazení pozice (pokud si to situace u klienta nežádá). Má také smysl propojovat lidi kolem sebe, nejenom v recruitmentu. Sám jsem si to v posledním roce neskutečně uvědomil.

A co Vy? Máte podobnou zkušenost/příběh, o který se dá podělit?

Ondřej

Autor: Ondřej Hajský

Ondřeje nejvíce nadchne to, když se vzájemně potkají představy kandidáta i zaměstnavatele. Na recruitmentu ho baví, že se může dostat u firem "pod pokličku". Pozná pak, komu dané prostředí nejvíce sedne. A mít možnost vidět, jak se některé produkty na Plzeňsku vyvíjí a vyrábějí? Co všechno za tím stojí? Prostě pecka!